Výzkum udržitelného rozvoje lesních řemesel ve venkovské krajině jižních Čech v dlouhé epoše 12. až 19. století, a jeho dopad na současné přístupy k udržitelnému rozvoji a managementu krajiny

Tým odborníků různých disciplín z Archeologického ústavu Filozofické fakulty JU a externích odborníků přináší průběžné výsledky výzkumu, který se zaměřuje na proměny venkovské krajiny a udržitelný rozvoj v krajině zemědělců, lesníků a uhlířů v jižních Čechách. Výzkum se soustředí na dva mikroregiony s odlišnými přírodními podmínkami – lesnatý region Velechvínského polesí severně od Českých Budějovic a Novohradské hory.

První mikroregion, Velechvínské polesí, leží v nadmořské výšce přibližně 550 m. Druhý mikroregion, oblast Novohradských hor, se nachází v nadmořské výšce nad 800 m. Obě oblasti protínala dálková obchodní stezka z Rakouska do Prahy, podél níž byly od konce 12. století osídlené zemědělské oblasti, jak dokládají pylové profily.

V obou regionech byla od vrcholného středověku typická masová výroba dřevěného uhlí a dehtu. Na severním Českobudějovicku uhlí sloužilo především hamrům a později dolům na těžbu stříbra, zatímco v Novohradských horách sklářům, později železárně a hamrům. Dehet byl univerzálním mazivem a výrobní přísadou pro další produkty. Výzkum odhaluje, jak byla tato lesní řemesla integrována do zemědělské krajiny a přesto, že v jejich důsledku docházelo k odlesňování, vliv člověka na krajinu a ekonomický systém společnosti lze, z dlouhodobého pohledu, považovat za udržitelný.

Pro Velechvínské polesí středověká sídla a nalezené artefakty potvrzují kontinuální osídlení a provozování lesních řemesel od konce raného středověku do devatenáctého století. Vesnice byly opouštěny v 15. a 16. století a zcela po třicetileté válce. Na základě datace reliktů po pálení uhlí předpokládáme, že uhlířství praktikovali obyvatelé vesnic před jejich zánikem. Po zániku osídlení se krajina měnila a byla dlouhodobě využívána obyvateli okolních vesnic pro různé účely, včetně pastvy, výroby uhlí a dehtu. Odlišná intenzita lidské činnosti v různých částech polesí se projevila ve druhové struktuře dřeva používaného pro výrobu uhlí. Dvě dokumentované dehtárny byly nalezeny v blízkosti mlýnů, což může naznačovat dlouhou kontinuitu využívání místa.

Udržitelné využívání přírodních zdrojů a přenos znalostí a dovedností z generace na generaci vedlo k dlouhodobému rozvoji venkovských komunit. Výsledky tohoto výzkumu mohou mít dopad na současné přístupy k udržitelnému rozvoji a managementu krajiny. Ukazují, jak historické praktiky mohou inspirovat moderní strategie udržitelného hospodaření s přírodními zdroji. Zároveň upozorňují na aktuální potřebu ochrany kulturního dědictví venkovských oblastí, kde v současné době často mizí nedokumentované stopy po historické lidské činnosti v krajině v důsledku intenzivní zemědělské činnosti, lesního hospodaření, stavební činnosti i těžby nerostných surovin.

Nejnověji byly výsledky prezentovány v červnu 2024 v rámci Landscape Archaeology Conference v Madridu.