Asistovaná reprodukce přináší etická dilemata
Nenaplněná touha stát se rodičem je velmi citlivým problémem. Stále častěji využívaná asistovaná reprodukce se však bohužel mění v byznys, který přináší mnoho etických dilemat. Na tuto problematiku se zaměřuje psycholožka Hana Konečná ze ZSF JU.
Za sérii výstupů v médiích vycházejících z výsledků projektu „Kvalita a udržitelnost programů dárcovství částí těla v ČR“, za mezioborovou a mezinázorovou komunikaci v oblasti asistované reprodukce udělil Haně Konečné rektor JU Pavel Kozák na podzim Cenu Jany Anny Kateřiny Zátkové za popularizaci vědy. Tento úspěch je pro ni nadějným signálem, že Jihočeská univerzita podporuje svobodné bádání a svobodnou vědeckou diskusi. Opora JU má pro ni velkou váhu, protože se věnuje citlivému tématu a zažila spoustu situací, kdy za své názory sklidila tvrdou kritiku a zpochybnění faktů. „Je to nevděčné téma, ale musíme ho udržet živé, protože příští tři roky budou pro nás zcela zásadní. Od letošního června je totiž schválená evropská legislativa, která reguluje dárcovství a využívání částí těla. Teď se začíná řešit její implementace do české legislativy, přičemž EU umožňuje, aby si členské státy regulovaly etické otázky podle svých potřeb. Což vnímám jako šanci, a proto se v tom nadále angažuji. Má to platit od roku 2027, takže pro následující tři roky bude naším úkolem najít odvahu postavit se obchodu s lidmi v České republice,“ vysvětlila.
Docentka Konečná se zabývá psychosociálními a etickými otázkami řešení nenaplňujícího se rodičovství, v posledních letech především asistovanou reprodukcí, už více než 30 let. Jsou to natolik náročná témata, že při vysvětlování jejich podstaty je třeba vynaložit značné úsilí a projevit trpělivost, empatii, ale také odvahu i vytrvalost. Etické otázky spojené s dárcovstvím pohlavních buněk jsou velmi diskutabilní a ještě v nedávné minulosti nepředstavitelné, protože vývoj medicíny, genetiky a dalších oborů v tomto směru přinesl obrovské možnosti – ale také řadu rizik při jejich využití. Hana Konečná je mnohaletou iniciátorkou a zprostředkovatelkou mezioborové komunikace, která je zde mimořádně široká.
Srozumitelné vysvětlení často potřebují i sami odborníci na asistovanou reprodukci. Problematika totiž zahrnuje jak detaily nejnovějších medicínských technologií, tak psychologii (tvorba identity, význam rodičovských vazeb, náhradní rodinná péče), sociologii a demografii (plánování rodičovství, propopulační politiky), etiku (kdy začíná život, kdo má přístup k technologiím) či právo (kdo je rodič).
Do České republiky jezdí pro darovaná vajíčka páry z celého světa
Vstup technologií do medicíny přinesl zvýšení věku dožití i zvýšení kvality života. Před zhruba půlstoletím výrazně vstoupily technologie i do léčby neplodnosti. Vznikl nový obor, asistovaná reprodukce (ART), česky se někdy říká umělé oplodnění či oplodnění ve zkumavce. Počty ART cyklů rostou, dle statistik European Society of Human Reproduction and Embryology se ročně ve světě provede kolem čtyř milionů ART cyklů a narodí se kolem jednoho milionu dětí.
Medicína se posunula nejen v asistované reprodukci, ale i v genetice. Dnes už je nemožné zaručit anonymitu dárcovství pohlavních buněk, protože personalizovaná medicína stojí na tom, že známe svou DNA. V rámci projektu TA ČR (2021 až 2023) se docentce Konečné podařilo oslovit mnoho odborníků i laiků, přičemž její popularizační aktivity jsou velmi různorodé: jedná s lékaři, právníky, sociální sférou, politiky, ministerskými úředníky, redaktory z nejrůznějších médií (od Deníku N po Katolické noviny, včetně České televize či Českého rozhlasu). Dlouhá a pestrá série výstupů v médiích je důkazem, že dokázala zaujmout řadu lidí a upoutat jejich pozornost k otázkám, které jsou klíčové pro budoucí vývoj společnosti.
Katalogy umožňují výběr ideálního potomka
Díky moderním technologiím, a to nejen těm medicínským, je dnes možné si z katalogů vybrat dárce spermie, vajíčka, či náhradní matku podle nejrůznějších kritérií: od biomedicínských po téměř esoterické. Je možné si vybrat také kliniku a místo porodu dítěte. A až pak se zvednout od počítače a dojet se do místa porodu dítěte přihlásit k jeho rodičovství a odvést si dítě domů… A takové služby samozřejmě něco stojí. Téma silně zasahuje do transplantační a transfuzní medicíny, protože je regulováno stejnou legislativou (princip anonymity a altruismu dárcovství částí těla). S tím souvisejí otázky týkající se peněz, které jsou zde hlavní motivací. Např. jak vysoké „kompenzace" mají dostávat dárkyně vajíček (v současné době kliniky nabízejí i 35 tisíc korun za odběr), když dárcům kostní dřeně, kteří spadají pod stejnou legislativu, se platí jen cestovné do nemocnice a náhrada mzdy za hospitalizaci spojenou s odběrem? Je přesun ke komercializaci celého oboru dobrým řešením problémů daných výrazně vyšší poptávkou než dostupností darovaných částí těla? Situaci komplikuje také to, že jde o silné politické téma, v němž hraje roli různé pojetí práv, včetně práv dětských (viz např. dlouhá debata k „manželství pro všechny"). Přes všechen technologický pokrok zatím neumíme vyrobit vajíčko, spermii ani dělohu – musí se využívat ty lidské. Dle evropské legislativy nesmí z poskytování části těla pro léčbu jiného člověka plynout nikomu žádný zisk. Musí jít o dárcovství, o projev nejhlubší lidské solidarity jednoho člověka s druhým. Povoleny jsou však kompenzace nákladů spojených s dárcovstvím. Nová EU legislativa ale definuje kompenzace šalamounsky jako „náhradu veškerých ztrát nebo náhradu výdajů spojených s darováním“, přičemž řešení etických otázek, tedy například způsob a výše kompenzací či možnost omezení využívání některých buněk, je čistě v kompetenci jednotlivých států. A právě proto je období do roku 2027 zcela zásadní, protože se všechny tyto citlivé záležitosti, které podléhají různým tlakům, budou muset promítnout v českých zákonech. Je mimořádně důležité, jakým způsobem se to stane.
Text: Alena Binterová
Foto: archiv H. Konečné
