Létající drahokamy v Budějovicích. Jak se do města dostali ledňáčci?
V Českých Budějovicích přibývá lidí, kteří se chlubí tím, že přímo v centru vyfotili ledňáčka. Podle ornitologa Petra Veselého z Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity má současný výskyt ledňáčků ve městě své objektivní důvody.
Ledňáček je obecně považován za vzácného ptáka, protože ani ve volné přírodě není vůbec snadné ho spatřit. A někteří lidé se s ledňáčkem nesetkali třeba celý život. O to překvapivější bylo pro mnoho lidí zjištění, že se ptáci, kterým se pro výrazné zbarvení přezdívá létající drahokamy, usídlili i na poměrně frekventovaných místech v širším centru Českých Budějovic. Svědčí o tom množství fotografií ledňáčků, které si lidé pořizují. Konkrétní místa, na nichž se tito ptáci dne obvykle vyskytují, záměrně nezveřejňujeme.
Jak je ale možné, že se ledňáčci, známí i z obrázků Josefa Lady a považovaní za indikátor čistoty životního prostředí, usídlili na poměrně frekventovaných místech v městské aglomeraci? Petr Veselý z Přírodovědecké fakulty JU v rozhovoru pro portál ScienceZoom tuto záhadu vysvětluje. A zároveň vyvrací některé mýty, které jsou s těmito ptáky spojené.
„S ledňáčky je to trošku komplikované. Nedá se říct, že by byli vzácní, nebo že by naopak přibývali. Vzácnost pozorování ledňáčků do velké míry plyne z překvapivé nenápadnosti tohoto létajícího drahokamu,“ říká doktor Veselý. Navzdory barvám a chování tohoto ptáka, kdy čeká nad vodou na svou kořist, je ledňáčka poměrně obtížné spatřit.
Velice často, především na Českobudějovicku, totiž ledňáček neloví na potocích a říčkách, ze staré vrby, tak jak ho maloval Lada. Častěji zabrousí na rybníky, kde se ukrývá v rákosí, a to na vnitřní straně rákosí přiléhající k volné hladině. Člověk tak může jít několik metrů kolem a vůbec si ho nevšimne. Ptáček na sebe upoutá pozornost jen svým pronikavým písknutím, když je vyplašen. Tento hlas ale většina lidí nepozná.
Ledňáčků je podle doktora Veselého někdy méně a někdy více. Ledňáček říční, možná nejvíc ze všech našich ptačích druhů, vykazuje ohromné populační výkyvy. Důvodem je zpravidla počasí. „Ono je totiž české pojmenování tohoto druhu a nakonec i ten Ladův obraz velmi zavádějící. Ledňáček nesnáší led, zimu a zamrzlou vodu,“ říká ornitolog.
Jakmile se vodní plochy a toky zakryjí ledem, ledňáček má hlad. Správnější český název by byl tedy spíše rybařík, jak ho ostatně pojmenovává většina cizích jazyků. Celá čeleď ledňáčkovití je tropická a najdeme jen tři, čtyři druhy, které jsou schopny přežívat v mírném pásmu.
Ledňáček říční se vzácně vyskytuje až v jižním Švédsku, dále na sever ale žít nedokáže. Zároveň nejsou ledňáčci příliš valní letci, létají velmi dynamicky, energeticky nákladně, a proto nezvládají migraci na delší vzdálenosti. Když tedy u nás udeří zima, zvládne ledňáček doletět jen na dolní tok řeky, třeba do města k velkému jezu, kde hladina nikdy nezamrzne.
Na těchto malých plochách se ale neuživí mnoho ledňáčků, kteří jsou navíc velmi nesnášenliví a vzájemně agresivní. Nedostatek potravy a agrese ze strany dominantních jedinců tak v tuhých zimách vede k velké úmrtnosti ledňáčků. „Pozorovali jsme tak silný populační pokles v první dekádě 21. století, kdy po sobě bylo několik tuhých a na sníh bohatých zim,“ říká doktor Veselý.
Během posledních 15-ti let se podle něj ovšem tuhé zimy prakticky vytratily a ledňáčkům se daří. Populace ledňáčků velmi rychle vzrostla a to především díky jejich velkému rozmnožovacímu potenciálu. Ledňáček pravidelně hnízdí dvakrát ročně, někdy i třikrát a pokaždé dokáže vyvést až 8 mláďat. „Jeden pár tak rychle dokáže doplnit místní populaci, jejich mláďata obsazují prázdná teritoria a my pak můžeme potkat ledňáčka leckde,“ říká ornitolog Jihočeské univerzity. Je však podle něj pravděpodobné, že tuhé zimy ještě přijdou a ledňáčci zase ubudou. „Věřím, že to ale nebude na dlouho. Populace ledňáčků dlouhodobě počítá s velkými výkyvy a je to nakonec zjevně stabilní strategie,“ vysvětluje Petr Veselý.
Text: Marek Kerles
Foto: Matyáš Havelka
