Snaží se obnovit přírodní rovnováhu Dunaje, druhé největší řeky v Evropě, a pomáhají chránit ohroženého jesetera malého. Výzkumný tým Bořka Drozda z Fakulty rybářství a ochrany vod je zapojen do obřího projektu LIFE Living Rivers, jehož cílem je zlepšit nevyhovující ekologický stav vybraných řek na Slovensku.
„I tak velkou řeku, jakou je Dunaj, je možné lidskou činností silně narušit v jejím fungování,“ tvrdí ichtyolog Bořek Drozd z Laboratoře sladkovodních ekosystémů. Na Jihočeské univerzitě řídí tým pracovníků, zapojených do evropského projektu LIFE Living Rivers, jemuž leží na srdci budoucnost vodních toků na Slovensku. „Jedná se o implementaci vodního plánu našich východních sousedů do praxe. Projekt trvá deset let a zahrnuje bezpočet činností. Ty naše se zaměřují mimo jiného také na oblast slovensko-maďarského pomezí Dunaje,“ upřesňuje vědec.
Do aktivit týmu patří zejména monitoring druhového složení ryb a záchrana ohrožených druhů, především jesetera malého. Jedná se o unikátního zástupce proudomilných druhů ryb, které čelí zhoršujícím se životním podmínkám, způsobených nevhodným říčním managementem. „Jeseter malý, tento prehistorický zázrak přírody, je posledním z pěti původních druhů jeseterů, které se dříve v Dunaji vyskytovaly. Přežil jen díky tomu, že není bytostně závislý na migraci mezi sladkou a slanou vodou, v tomto případě mezi Dunajem a jeho přítoky a Černým mořem,“ vysvětluje Bořek Drozd.
Výstavbou přehrad byly tyto rybí trasy přerušeny. Jeseter malý je i tak zdatným cestovatelem a kvůli rozmnožování či přezimování urazí stovky kilometrů. Výstavba systému vodních děl Gabčíkovo ve slovensko-maďarském úseku Dunaje ve druhé polovině dvacátého století přinesla řadu negativních efektů. Došlo nejen k přetnutí migračních tras ryb, ale také k ohrožení veškerých ekosystémových funkcí starého koryta Dunaje. „Ten totiž ještě v relativně nedávné minulosti tvořil spolu se svou ramennou soustavou vnitrozemskou deltu Dunaje, která ale nyní chřadne a postupně zaniká. Přitéká do ní málo vody, protože většina je u Bratislavy odváděna do nátokového kanálu vodní elektrárny Gabčíkovo. Celou oblast tak trápí přílišná sedimentace. Řeka se zanáší bahnem, což má neblahý dopad na celý ekosystém,“ upozorňuje Bořek Drozd. Řada rybích druhů, hlavně těch proudomilných, se na bahně nevytře, potřebuje kamenité či štěrkové dno. V bahnem zanesené řece navíc i vinou klimatické změny dochází ke zvyšování teploty vody. Za posledních třicet let se ve starém Dunaji zvedla teplota vody o tři stupně, což ještě navíc nahrává šíření invazních druhů. Tým na Slovensku spolupracuje s celou řadou partnerů, od ekologů, vodohospodářů, orgánů státní ochrany přírody až po rybáře. Jednou ze společných aktivit je i vysazování mladých jedinců jesetera malého, kteří jsou opatřeni značkami, aby je mohli vědci při případném odlovu později identifikovat. Významnou inovaci pak představuje metoda inkubace oplozených jiker jesetera v inkubátorech ponořených přímo do vod Dunaje, což zvyšuje šanci potomstva na to, aby se na místo svého narození za účelem rozmnožování úspěšně vrátilo.
V průběhu projektu výzkumníci vypustí „domů“ do Dunaje více než šedesát tisíc juvenilních jeseterů a zajistí inkubaci stejného množství jiker. Jihočeští vědci také pomáhají u svých východních sousedů zavádět inovativní metody v oblasti managementu volných vod a biomonitoringu. Prostřednictvím telemetrie, kdy byly do sto dvaceti jeseterů, padesáti parem a padesáti bolenů implantovány akustické vysílačky, vědci získávají cenné informace o poloze ryb v rámci toku, o jejich pohybu, teplotě vody či hloubce, ve které se ryby pohybují.
Největší rybí přechod v Evropě
Otázkou zůstává, zdali se jeseteři v Dunaji vůbec sami rozmnožují. „Nikdo totiž neví, jestli jsou dnešní populace jesetera malého obývající slovensko-maďarskou část Dunaje tvořené jedinci přirozeného původu, nebo jestli zde žijící jeseteři pocházejí z odchovů a byli do toku vysazeni uměle. Proto se od příštího jara pustíme i do další aktivity – pokusíme se odchytit časná vývojová stádia tohoto druhu, abychom prokázali, zda vůbec k přirozené reprodukci jeseterů v Dunaji dochází,“ naznačuje výzkumník a upozorňuje na další významný krok, který by proudomilným rybám prospěl, totiž výstavbu rybích přechodů. Při pohledu na velikost dunajských bariér ale člověka napadne, jestli se nejedná o science fiction. „V případě vodní stavby Čunovo je třeba překonat osm výškových metrů. Do roku 2030 se tu plánuje vybudovat rybí přechod, který svým rozsahem v Evropě doposud neexistuje. Bude více než kilometr dlouhý a patnáct metrů široký. A přímo u vodní elektrárny Gabčíkovo činí převýšení dokonce dvacet metrů,“ naznačuje vědec, s jakými výzvami se musí projekt potýkat.
Soustava vodních děl Gabčíkovo je podle Bořka Drozda důkazem toho, že „zelená“ energie získaná výstavbou a provozem vodních elektráren nemusí být úplně ekologická a může přinášet řadu problémů. Přehrady mimo jiného přispívají k zanášení říčního dna sedimenty, což páchá nejen ekologické, ale i ekonomické škody. „Slovensko vynakládá nemalé množství peněz na odbagrování bahna z Dunaje. I přes jeho na české poměry obrovskou rozlohu je Dunaj v některých místech velmi mělký, což je problém pro lodní dopravu, a navíc tím řeka ztrácí protipovodňový potenciál,“ tvrdí. Naráží tím na fakt, že revitalizace vodních toků není jen otázkou jich samotných. Nestačí chránit řeky, musí se upravit hospodaření v celé krajině.
Text: Miroslav Boček
Foto: archiv Bořek Drozd
