Unikátní studie zmapovala chování největšího ptačího cestovatele
Jednu z nejdelších tras, která byla u tohoto ptačího druhu naměřena, zdokumentovala u rybáka dlouhoocasého Tereza Hromádková z Přírodovědecké fakulty JU. Její studie chování těchto největších ptačích cestovatelů přinesla i řadu dalších unikátních poznatků.
Tereza Hromádková zpracovala studii o rybácích dlouhoocasých v rámci své disertační práce na Katedře zoologie Přírodovědecké fakulty JU. V práci shrnula výsledky svého výzkumu na Svalbardu, který spojila s vyhodnocením dat z geolokátorů.
Rybák dlouhoocasý je pověstný svými dlouhými migračními přelety, jejichž délka nemá mezi ptáky obdobu. Rybáci, hnízdící daleko za severním polárním kruhem na Svalbardu, odlétají na zimu na jih až k pobřeží Antarktidy. V zásadě tak během roku obletí celou zeměkouli dokola.
Tereza Hromádková zkoumala jejich migraci s využitím geolokačních zařízení umístěných na nohách ptáků. Tyto geolokátory mají v sobě čip schopný ukládat informace o čase, intenzitě světla, vlhkosti, zrychlení a dalších důležitých faktorech, které ptáky na dlouhé cestě provázejí.
Z těchto informací je možné přibližně zrekonstruovat polohu ptáka na glóbu (na základě času východu a západu slunce), ale také zda je pták ve vodě, zda letí, nebo se zastavil na jednom místě a loví. Tereze Hromádkové se podařilo umístit geolokátory na nohy třiceti rybáků odchycených na Svalbardu. Více než polovinu z nich přitom odchytila znovu, takže jí data z geolokátorů poskytla důležité údaje o jejich migraci.
„Výsledky ukázaly mnoho zajímavých a nových poznatků. Především jeden z rybáků měl naměřenou jednu z nejdelších tras, která byla kdy pro tento druh doložena (téměř 80 tisíc kilometrů za rok). A to do této vzdálenosti nepočítáme kilometry nalétané v průběhu zimy a léta,“ řekl portálu ScienceZoom vedoucí práce Petr Veselý z PřF JU.
Hlavní přínos studie podle něj spočíval v detailním popisu toho, kolik času tráví rybáci na zastávkách a kde doplňují energii lovem ryb. Tyto zastávky se nacházejí v místech, kde moře nabízí velké množství potravy, a lze tedy předpokládat, že se jedná o tradiční, po generace známé oblasti, kam rybáci vždy znovu zavítají (např. jižně od Grónska).
„Také bylo možné porovnat trajektorii migrace s převažujícími směry větrů, což ukázalo, že se rybákům vyplatí urazit delší trasu než přímou, protože jim poté celou dobu fouká vítr do zad a jejich let je tak méně energeticky nákladný, než kdyby letěli proti větru,“ popsal další z výsledků studie Petr Veselý.
Data z geolokátorů také ukázala, že na podzim rybáci na jih příliš nespěchají. Rádi se zastaví na takzvaných vykrmovacích bodech a jejich cesta k břehům Antarktidy pak trvá něco kolem 80 dnů. Na této cestě urazí kolem 300 km denně. Na jaře ovšem spěchají více. To se projevuje tím, že využívají příhodných větrů a méně se krmí. Na sever se tak někteří dostanou již za 39 dnů (přes 500 km denně).
Kromě migrace se Tereza zabývala i hnízdní biologií rybáka dlouhoocasého, především jeho reakcemi na rušení během hnízdění, ať už ze strany přirozených nepřátel, nebo ze strany člověka. Rybák je totiž znám svou schopností aktivně odhánět nepřátele od svého hnízda, kdy neváhá napadnout i ledního medvěda nebo automobil. Při tomto odhánění ovšem vystavuje svá vejce riziku prochladnutí, především na dalekém severu.
Rybáci tak musí zvažovat, kolik energie investují do odhánění a kolik do zahřívání vajec. Ukazuje se tak, že v oblastech, kde rybáci čelí častému rušení ze strany lidí (např. uvnitř Longyearbyenu, hlavního sídla na Svalbardu), si už na přítomnost člověka zvykli a po vyplašení z hnízda se vrací během několika vteřin.
Také se ukázalo, že rybáci jsou ochotni tolerovat přítomnost některých, na první pohled nebezpečných, druhů zvířat v blízkosti jejich hnízda. Atrapa sokola stěhovavého nebo krkavce velkého v rybácích vyvolávala jen slabou reakci. „Hlavním důvodem v tomto případě bude, že se tyto dva druhy predátorů na Svalbardu vůbec nevyskytují a rybáci s nimi tak nemají negativní zkušenost,“ říká Petr Veselý.
Podle něj unikátní studie Terezy Hromádková ale i přes tyto okolnosti potvrdila, že populace rybáků na dalekém severu jsou poměrně ohroženy. Pokud by se stalo, že budou rušeni např. turisty při hnízdění, mohou jim zastydat vejce. Zároveň by se mohlo stát, že bude na sever zavlečen nějaký predátor, se kterým nemají zkušenost a vůči němuž se tedy nebudou přirozeně bránit. Dokud nebezpečí neodhalí a nezajistí si účinnou obranu, mohou takoví predátoři místní populace rybáků výrazně zredukovat.
Text: Marek Kerles
