Jihočeská univerzita nabízí studentům i zaměstnancům výjezdy do zahraničí, které jsou nepostradatelné pro osobní i profesní růst. Odborná asistentka z Katedry genetiky a biotechnologií FZT JU Dagmar Stehlíková ráda využívá možnosti, které jí univerzita nabízí. „Je to nejlepší forma navazování kontaktů se zahraničím, popřípadě pokud si ve výzkumu nevíte rady nebo se chcete naučit něco nového,“ říká mladá vědkyně, která tentokrát vyrazila v rámci programu Erasmus+ do Keni.
Dagmar se zaměřuje na vývoj molekulárních technik pro detekci patogenů. Její práce spočívá zejména ve vývoji metody LAMP (loop-mediated isothermal amplification), která dokáže na základě DNA odhalit patogen přímo v terénu. „Optimalizace LAMP pro konkrétní patogeny je náročná, ale myslím, že jsem za poslední roky stihla nasbírat dostatek vědomostí a zkušeností. Chyběl mi ovšem pohled z aplikační sféry. Konečný spotřebitel se nachází přímo na poli a řeší jiné komplikace, které já v laboratoři nevidím,“ vysvětluje důvod, proč se rozhodla vycestovat za praktickou zkušeností do zahraničí. A protože je podle svých slov maximalistka, využila možnosti programu Erasmus + a zvolila exotickou Keňu. Ve zdejší International Potato Center (IPC) metodu LAMP používají přímo v terénu pro detekci bakterie Ralstonia solanacearum, která jim způsobuje velké škody u brambor.
Město dvou tváří Nairobi
Dagmar v hlavním městě Nairobi strávila dva týdny. Ubytování měla zajištěné v kampusu ILRI, ve kterém sídlí různé výzkumné organizace včetně International Potato Center. Celý kampus chránila čtyřmetrová zeď s ostnatými dráty, vstupní bránu hlídalo několik mužů v uniformách. Dagmar brzy pochopila proč. „Cestou z letiště na ubytování jsem si při pohledu z taxíku říkala, jak to tady přežiju. Věděla jsem, že na ulici nevyjdu, nebylo to možné. Prvních pár dní jsem se odhodlávala, jestli někam vyjedu alespoň taxíkem,“ přiznává vědkyně, která už dříve na studijních výjezdech poznala například bídu a kriminalitu brazilských velkoměst. Keňa přesto předčila očekávání. Kolegové jí doporučili pár bezpečných obchodních míst. „Moc jsem jim nevěřila, ale nakonec jsem si zavolala taxík až do kampusu a odvezl mě za bránu obchodního prostoru, kde při vstupu kontrolují obsahy tašek. Tam to bylo opravdu nádherné a bezpečné.“ Takových míst nakonec navštívila několik. Spojovalo je dobré levné jídlo, upravené čisté prostory a pestrá nabídka nákupů od jídla až po africké doplňky. Nejvíce ji uchvátila místní gastronomie. Navštívila několik vyhlášených nairobských restaurací, které Evropanovi poskytnou mimořádný a finančně dostupný zážitek. „Je vidět, že se snaží, aby se cizinci cítili v jejich zemi dobře. Pozitivní dojem ale vždy spolehlivě otočí zpáteční cesta autem, pozorování slumů a reálného života. Pro Evropana je to opravdu silný zážitek. Mám spoustu videí, a když si zrovna na něco stěžuji, kouknu se na ně a hned se uklidním. Cítím vděk za to, kde a jak žiju,“ říká.
Splněný dětský sen
„Jako malá jsem sbírala plastová zvířátka a neustále jsem si hrála na zoo. V dospělosti jsem v televizi sledovala pořady ze safari a toužila ho jednou navštívit. To se mi teď splnilo,“ říká Dagmar, která na doporučení kolegů zvolila třídenní pobyt v rezervaci Masai Mara a jeden den u jezera Nakuru s cestovní agenturou. „Pro jednu osobu by se pronájem celého jeepu nevyplatil, proto jsem si zaplatila sdílené safari. Trochu jsem se bála, co mě čeká, ale byla to skvělá volba,“ dodává. Masai Mara je území na jihozápadě Keni, které na jihu přechází v národní park Serengeti v Tanzanii. Rezervace je pojmenovaná po Masajích, původních obyvatelích této oblasti, a místní řece Mara. Návštěvníci tu najdou největší zastoupení druhů zvířat včetně velké pětky (slon africký, lev, nosorožec dvourohý, buvol africký, levhart skvrnitý). Cesta z Nairobi do stanového kempu, který se nacházel hned vedle vjezdu do rezervace, trvala asi tři hodiny. Na místě se o ně postarala masajská rodina. „Auto jsem sdílela s rodinou z Norska a influencerským párem z Nairobi. Ačkoliv to vypadalo na zvláštní kombinaci lidí, užili jsme si skvělé čtyři dny plné smíchu, fotografování, natáčení a večerního povídání v kempu,“ vzpomíná.
Ještě v ten samý den je řidič vzal na pár hodin do rezervace a byl to prý šok. Naštěstí příjemný – volná příroda a v ní spousta zvířat v naprosté harmonii při západu slunce. „S každým novým zvířetem přišla nová emoce. Musím říct, že jsem byla ten první den úplně vyčerpaná štěstím. Viděla jsem snad všechna zvířata, jen lva a levharta ne,“ neskrývá nadšení z první zkušenosti se savanou. Alespoň se do druhého dne měla na co těšit. Ubytování jí připomnělo dětský tábor, spalo se v klasickém stanu „áčku“, jen větším. K dispozici byla i koupelna, přesněji řečeno prostor s dlaždičkami a kohoutkem s tekoucí tmavou vodou. Nad postelí byla umístěna moskytiéra a zvenku se ozýval zvuk čerpadla na vodu. „Ještě, že jsem byla tak unavená a nemohla přemýšlet, co po mě poleze,“ směje se. Druhý den od brzkých ranních hodin trávila Dagmar se spolucestujícími ve voze pozorováním zvířat. Pohled z očí do očí mladé lvici, která se skryla před horkem hned vedle jeepu, v ní vzbudil respekt i pokoru. Dalším silným zážitkem bylo pozorování hyen, které si pochutnávaly na čerstvě ulovené gazele. Překvapivé bylo, že samec, který ji ulovil, se zmohl na pouhé pozorování krmící se samice, která ho k potravě nechtěla pustit. „Neuvěřitelná komunikace zvířat ve volné přírodě byla tady v savaně všudypřítomná,“ popisuje zážitky z africké divočiny. Překvapení na Dagmar čekalo i po návratu na ubytování do masajské vesnice. „Můj stan vykradl pavián, snědl sušenky a dokonce vyzkoušel nějaké kosmetické přípravky,“ líčí úsměvnou historku.
Tradice vs. turismus
Další den navštívili tradiční masajskou vesnici, kde si zatančili tradiční tance, pozorovali vesnický život a povídali si s obyvateli o jejich tradicích. K nim patří mimo jiné i polygamie, která každému masajskému muži zaručuje právo až na sedm žen. Dalším, pro nás neobvyklým, zvykem je, že si každá žena sama staví obydlí. Dagmar překvapilo, že ve vesnicích nebyli žádní mladí muži. „Museli totiž složit zkoušku dospělosti, což v jejich případě znamená, že přinesou hřívu lva. To je ovšem v rozporu se zákonem,“ vysvětluje. Největším masajským bohatstvím je dobytek. Masajské kmeny se od sebe odlišují různými kostkovanými obleky v červených barvách. „Bylo to velmi zajímavé, ale trochu mi to přišlo přibarvené pro turisty. Za tradiční vesnicí byly totiž klasické africké chatrče s mycími prostory pro jeepy obklopenými spoustou odpadků.“ Další den skupina přejížděla k jezeru Nakuru, které je vzhledem k obsahu solí domovem pro korýše a také pro plameňáky a pelikány. Bylo jich tam tolik, že z dálky to vypadalo jak růžovo-bílé jezero. Dále u jezera pozorovali ohrožené nosorožce dvourohé, několik žiraf a opice. Bohužel fauna a flóra je zde ohrožená hlavně přítokem řek, které jsou znečištěné od továren. Poslední dny Dagmar trávila v laboratoři a na poli, kde s vědci testovali vzorky brambor na přítomnost bakteriálních patogenů. Navštívila a navázala spolupráci nejen s IPC, ale také s Kenya Plant Health Inspectorate Service (KEPHIS), kde společně diskutovali problematiku detekce patogenů u rostlin v Africe a Evropě.
Text: Miroslav Vlasák
Foto: archiv D. Stehlíkové
