Jižní Čechy byly v neolitu zvláštním druhem periferie v rámci celé střední Evropy. K takovému výsledku dospěly dvě archeologické studie, uveřejněné v prestižních časopisech, na nichž spolupracovali vědci z Jihočeské univerzity.
Projekt zkoumal nejstarší zemědělské osídlení jižních Čech z období neolitu (5400–4500 př. Kr.). Zahrnoval jak klasické formy archeologického výzkumu, tak modernější postupy, včetně radiokarbonového datování sloužícího k určení stáří biologického materiálu. V tomto ohledu se tak jedná o historicky nejdetailnější výzkum neolitického osídlení, jaký byl kdy v jižních Čechách proveden.
O jeho významu svědčí fakt, že výstupy z tohoto projektu Archeologického ústavu AV ČR Praha, na kterém se podílely Laboratoř archeobotaniky a paleoekologie Přírodovědecké fakulty JU a Archeologický ústav Filozofické fakulty JU, publikovaly dva světově prestižní časopisy Antiquity a Radiocarbon.
Výzkum mimo jiné přinesl jedny z nejranějších a radiokarbonovým datováním potvrzených dokladů pěstování ječmene a tzv. pšenice nového typu ve střední Evropě. Kromě velkého množství dat o výskytu a pěstování rostlin v jižních Čechách v době neolitu ale vědci získali i řadu důležitých informací o pohybu tehdejších obyvatel regionu a jejich migraci.
Nasbíraná data ukazují i na možná zvláštní a nezvyklý druh soužití těch, kteří se nadále živili lovem a sběrem, s prvními zemědělci přicházejícími do kraje odjinud. Příkladem může být výzkum dnes již zaniklých postglaciálních jezer na Třeboňsku, především pak jezera v místě dnešního rybníka Švarcenberk, které patří mezi nejlépe prozkoumané lovecko-sběračské lokality na našem území. A to díky dlouhodobému výzkumu pod vedením archeologa Petra Šídy z Filozofické fakulty Univerzity v Hradci Králové a paleoekologa Petra Pokorného z Centra pro teoretická studia UK a AVČR.
Nevšímaví sousedé?
Nalezený soubor indikátorů osídlení v této oblasti svádí k domněnce, že v regionu možná až stovky let žily vedle sebe skupina sběračů a lovců se skupinou zemědělců, aniž by ale (a to je důležité) jedni svým způsobem života ovlivňovali druhé. „Lov a sběr byl kolem jezera provozován s neměnnou intenzitou i v době, kdy již byli v jižních Čechách usídleni první zemědělci. Jejich sídliště se přitom nacházela již ve vzdálenosti několika kilometrů od Švarcenberku,“ řekl portálu ScienceZoom vedoucí projektu Václav Vondrovský z Archeologického ústavu AV.
Ačkoliv měly podle něj obě komunity k sobě prostorově blízko a nejspíš se i potkávaly, v sociální sféře tomu tak zřejmě nebylo. Vědcům se zatím nepodařilo najít žádné důkazy o jejich prolínání. A to i přesto, že by poznatky ze života lovců mohly pomoci zemědělcům a naopak.
Z nějakých záhadných důvodů se třeba zemědělci při výrobě svých kamenných nástrojů stále téměř výhradně drželi dovezených materiálů ze vzdálenějších oblastí (například severočeského křemence nebo bavorského rohovce), ačkoliv se mohli inspirovat příkladem sousedů, lovců, využívajících z větší části domácí, jihočeské materiály. „V kontextu zřejmého nedostatku surovin pro nástroje, který v náznacích vidíme v souborech z neolitických sídlišť, je to zarážející,“ uvedl Vondrovský.
S velkou nadsázkou, kterou ovšem vědci nepoužívají, by se dalo zvláštní soužití lovců se zemědělci na území dnešních jižních Čech přirovnat k tomu, jako kdyby evropští dobyvatelé Ameriky nijak neovlivnili tamní indiánskou kulturu a naopak.
Indiáni by od dobyvatelů nepřevzali například koně nebo palné zbraně a Evropané by zase naprosto pohrdali tím, co jim nabízí indiánská civilizace. A celé by to trvalo nikoliv několik desetiletí, ale stovky let. Po celou tuto dobu by se příslušníci obou kultur potkávali, ale ani jedna kultura by neměla potřebu se naučit něco od té druhé. A přesně to se mohlo dít v jižních Čechách v době neolitu.
Nový pohled na neolit
Radiokarbonová data získaná ze zuhelnatělých zbytků rostlin a jejich pravděpodobnostní modelování ukazují, že první zemědělci přišli do jižních Čech nejdříve kolem roku 5232 př. n. l. To je přibližně o sto let později než v okolních nížinách, kam začali pronikat již v první polovině 54. století př. n. l.
I tak by se ale dalo z dnešního pohledu očekávat, že i v jižních Čechách zemědělská kultura kvůli svým nepochybným výhodám rychle nahradí kulturu sběračů a lovců. „Ostatně první vlna expanze zemědělské kultury s lineární keramikou pokryla rozsáhlé území střední Evropy v horizontu několika desítek let,“ uvedl Václav Vondrovský.
Informace získané ze zmíněného archeologického projektu ale ukazují, že periferní oblasti jako jižní Čechy zůstaly touto vlnou dlouho nezasaženy. Možná až 500 let tady žili lovci a sběrači se zemědělci jako sousedé, kteří si sice vidí přes plot, ale nezajímají se o to, jak ten druhý vlastně žije. Mají svůj způsob života, který jim vyhovuje.
Důvody tohoto zvláštního soužití dvou kultur, kterému v neolitu poskytla prostor jihočeská krajina, nejsou podle vědců zatím úplně jasné, můžeme o nich jen spekulovat. Jasná je pouze jedna věc. Výzkum jihočeských a pražských archeologů potvrdil, že proces „neolitizace“ společnosti ve střední Evropě byl zřejmě mnohem složitější, než se dosud předpokládalo.
Text: Marek Kerles
